Za cenu pod 600 korun se dají sehnat oba dva uvedené routerboardy a oba dva jsou v podstatě jeden totožný kus s tím, že model RB941-2nD-tc má jiné plastové šasi „na stojato“, kdežto RB941-2nD je dělaný jako krabička naležato. Dle mého názoru se jedná o nejinteligentnější wifi routery na trhu v kategorii pod 600 korun, které umí opravdu neskutečné množství funkcí, jaké neumí ani routery za několik tisíc korun od konkurence.

Vnitřek by měl být naprosto totožný. Pojďme si popsat plastová tělíčka uvedených 2 mikrotiků.

RB941-2nD-tc a RB941-2nD

Mikrotik má v tc verzi „děravé“ šasi z boku. Uklidním Vás, je to designovka, vidíte však díky těmto „průduchům“, které jsem nazval „děravým šasi“ i na desku. Na desce je vyleptaná anténa, mám několik mikrotiků zatím již asi 4 měsíce a zatím se žádné negativní jevy neprojevily. V krabici najdete samotný mikrotik, adaptér, připomínající nabíječku na Váš mobil s androidem, ano, mikrotiky si vystačí s pouhým 3.5 Wattovým adaptérem zakončeným micro-usb konektorem, což je na nich naprosto geniální. Má to však i nevýhodu, protože micro-usb lze snadno zalomit, není to tedy úplně blbuvzdorné řešení. Na druhou stranu, kolikrát za týden připojujete Váš mobil s androidem na nabíječku a kolikrát budete zapojovat do napájecího adaptéru tento mikrotik?

Pojďme k popisu samotných portů. Standardně tu najdeme 1x Wan port a bohužel jen 3 LAN porty, není to však na škodu, to vysvětlím později. Dále uvidíme vepředu WPS tlačítko, které slouží současně i jako resetovací tlačítko, pokud ho držíme 5 vteřin po zapojení mikrotiku do napájení. Zespod mikrotiku už vidíme 2 mac adresy. Jedna pro Wifi, druhá pro WAN rozhraní. Pokud bychom chtěli krabičku rozebrat, zespodu jsou 2 plastové zuby, na kterých to celé drží. Já se neopovažoval vstupovat dovnitř, kvůli záruce, ale hodím Vám sem fotku, jak to vypadá zevnitř.

obrázek převzat z http://proline.biz.ua/images/maikrotik-hap-routerboard-1024×681.jpg

Tím bych odbyl popis vnitřku, koho to zajímá, ten si pogooglí nebo mrkne na oficiální materiály.

Výkon routeru na malou domácí síť rozhodně chybět nebude, 650mhz je podle mě dostatečná rychlost CPU. Horší to bude s RAM, po nabootování to totiž hlásí, že je volných pouze 8MB ram z uvedených 32MB. Ovšem na běžné fungování, i na nějaký ten VPN tunel by to stačit mělo. Odebráním různých nepotřebných balíčků však můžete získat spoustu ramek navíc.

V čem jsou mikrotiky tak super?

Pojďme se tedy zaměřit na to, v čem opravdu spočívá skutečná síla MikroTiků, je to právě jejich RouterOS, který je vyvíjen již několik let a díky tomu je mnohem dál a vždy bude mnohem dál, než domácí routery se psaným firmwarem vždy na jeden konkrétní model, kdežto zde máte více či méně routerOS, který běží napříč platformami na všech mikroticích. Dokonce si můžete rozběhat Mikrotik ve virtuálce, pokud chcete mít opravdu velmi výkonné řešení někde ve firmě a připojit s tím někde ve Vmwaru či Ovirtu nějakou fabriku nebo celou velkou pobočku nějaké firmy do internetu.

Nastavení pro začátečníky

Standardně v defaultu, jak jsem uváděl, Vám router přijde již předkonfigurovaný tak, abyste router vzali, připojili do WAN, do LAN si připojíte notebook, či počítače a můžete fungovat. DHCP server na mikrotiku Vám přidělí adresu od konce poolu, tedy pravděpodobně ip 192.168.88.254. Pokud nejste náročný uživatel, pravděpodobně už budete potřebovat nastavit jen heslo od wifi, zabezpečit administrátorský účet pro přístup na router a tím by to pro Vás teoreticky mohlo hasnout. Půjdete na http://192.168.88.1, obvykle v továrním režimu nezadáváte žádné heslo a vrhnete se rovnou do tzv. webfigu, tedy do webové konfigurace routeru, která by údajně měla umět to stejné, co Windows GUI utilita s názvem Winbox, která je opravdu mocná.  Pro příznivce příkazů mám rovněž dobrou zprávu, routerboardy, respektive jejich RouterOS podporuje jak Telnet, tak SSH, ftp a dokonce si můžete psát vlastní aplikace, které využívají MikroTikáčské API a API zabezpečené pomoci SSL.

Možností, jak mikrotik tedy konfigurovat je opravdu hodně.

Zpět k webu, hned na hlavní stránce vidíte mad adresy, můžete si nastavit heslo admina a při kliknutí nalevo na tlačítko Wireless začíná skutečná konfigurační nirvána. Kliknete na WLAN1, které se Vám tam zobrazí ve výběru, kliknete nahoře na advanced mode, díky čemuž se Vám odemknou plné možnosti wifi na mikrotiku a to co dělám já, pokud mám wifinu pouze pro použití ve své místnosti je to, že sjedu úplně dolů k TX power mode, vyberu možnost All rates fixed a do pole TX Power podtím napíšu -30, čímž snížim vysílací výkon na nejnižší možnou mez tak, aby to dosáhlo po místnosti, kde se nacházím, ale aby to nikam moc nepřesahovalo, nehledě na to, že čím nižší vysílací výkon, tím předpokládám, že by wifina měla vydržet v provozu více let. (to je ale jen moje osobní spekulace).

Téměř nahoře máme položku Country, vyberte tam Czech republic, aby se nestalo, že byste pálili signálem více, než umožňují zákony ČR. Nechcete přece platit pokutu. 😉

V poli SSID si změníte název Vaší wifiny, na kterou se připojujete, dejte nahoře OK nebo Apply.

Vraťte se do hlavního menu Wireless, klikněte na Security profiles záložku,  klikněte na první Default řádek, což je bezpečnostní profil, kde si nastavíte heslo pro Vaší wifinu.

Name můžete nechat default, Mode nastavte na Dynamic keys, zaškrtněte SPA2 PSK, do pole WPA2 Pre-Shared Key pak nastavte heslo, jaké budete zadávat, kdykoliv se budete snažit dostat na Vaší wifinu. To by pro začátek stačilo, dejte OK a pokud nemáte wifinu povolenou, klikněte nalevo na tlačítko v menu Interfaces a klikněte na tlačítko E u wlan1.

Tím jste zvládli základní konfiguraci wifiny pro malou domácnost. Nefungují Vám pravděpodobně grafy, nefunguje Vám SNTP a spousta dalších věcí, ale pokud jste uživatel začátečník, tohle Vám bohate bude stačit.

Tím se s vámi loučím v příštím díle.