Posledních 48 hodin řeším problematiku diskových polí RAID.

Během těchto 48 hodin jsem se přesvědčil, že pokud vaše domácí základní deska podporuje RAID, tak je to naprosto k ničemu a že kvalitní RAID musí mít alespoň několikatimegabajtovou vyrovnávací cache, baterii pro případ výpadku.

Také jsem zjistil zajímavou praxi. Obvykle někdo koupí 2 (a více) pevné disky ze stejné série a nijak to neřeší. Správná praxe je alespoň 50% disků od jednoho výrobce a 50% disků od jiného výrobce stejné kapacity, ideálně různého stáří, nebo alespoň jiné série, když už kupujeme 2 stejné disky stejného výrobce.

Dále jsem chtěl mít domácí SW raid pro „zálohu“ fotek. Problém je však ten, že potom všem co jsem si přečetl na internetu, jsem prvně nerozuměl pojmu „neslouží to za náhradu zálohování!!!“, pak mi však došlo, že čím více disků v RAIDovém poli máme, tím větší šance, že některý z nich vypadne a dokud se vadný disk nenahradí novým, hrozí tu riziko další degradace. Bohužel další degradace znamená, že už bude po všem a už se nemusíme trápit s výměnou pevného disku. Už jen operace dopočítávání a obnovování dat na nový připojený disk do raidového pole, je velice riskantní, protože hrozí, že jeden z disků nedokáže při obnově přečíst některé sektory a označí je za vadné, ačkoliv vadné být nemusí.

Takže při 4 a více disků v raidovém poli se používá RAID 5, dále pak RAID 6. Dále je pak možné RAIDy kombinovat. Nejparanoidnější řešení je RAID 51 nebo raid 15, ještě lepší je RAID 16 či 61. Daň za to je úbytek diskové kapacity. U Raidu je to N-1 kde N je počet pevných disků a jejich kapacity. U Raidu 6 je to N-2, kde N je počet disků a jejich kapacity.

Nejčastěji používaná řešení jsou RAID0, Raid 1, RAID 5, RAID 51, 15, RAID 61, 16, 10, RAID 1 (z více než jen 2 disků).

Osobně začínám být ještě před nasazením vlastního diskového pole docela znechucený z toho všeho, co může nastat, takže kdokoliv si může myslet, že se jedná o naprostou bezpečnost dat, tak se pěkně plete.
Problémy nastavují při nasazování pole do praxe, při degradaci pole (když jeden z disků odejde na věčnost), při obnovování pole (když připojujeme nový disk zpět do pole).

Pokud zvolit hardware raid nebo software raid je tedy moje rozhodnutí následující.

Pokud chceme zvolit kvalitní raid a to hardwarový, jaký se používá ve výkonných serverech, s vlastním procesorem, vlastní cachí, baterií v případě restartu, potřebujeme na kvalitní RAID řadič alespoň 4000 a více korun. Obecně neuděláme chybu při pořízení kvalitních řadíčů od adaptecu. Já mám 2 lowendové, které jsou certifikované s VMware ESXi 3.5 – 4.1.

Radek Hulán na svém webu dokonce uvádí, že software raid je bezpečnější a to z jednoho důvodu. Při degradaci softwarového raidu, by mělo být možné data obnovit na jiném linuxu (takže třeba i na tom bootovatelném z flashky). Můj názor je ten, že pokud nemáme přebytečných 10 000 korun na opravdu kvalitní a výkonný raid řadič, tak se spokojíme pro naše „domácí“ účely se softwarovým raidem.

A to je důvod, proč chci umět se softwarovým raidem tak dobře, jako si umět zavázat tkaničku u bot. Firmy to chtějí, nikdo vás to nenaučí a včera večer mě napadla skvělá možnost jak se to naučit a tím je VMware, Citrix Xenserver anebo Virtualbox. V něm stačí připojit 2 a více virtuálních disků, nainstalovat linux a můžeme začít experimentovat s virtuálním softwarovým raidem, kde nám nehrozí riziko ztráty dat, nebo čekání dlouhé minuty s formátováním obřích raidových polí nebo riskování ztráty uživatelských dat při experimentování se skutečnými pevnými disky. A ruku na srdce, kdo dnes v době post-harddiskové krize v Thajsku, má jen tak doma navíc pevné disky proto, aby si s nimi mohl ve volném čase hrát?